Rozhovor s hráči Pilsen Wolves Ondřejem Jonákem, Davidem Jahnem a Ronnym Morkesem a trenérem Adamem Jonákem, kteří byli součástí vítězného týmu z turnaje v kanadském Québecku - Pee-Wee Hockey Tournament 2023.
Na první pohled je vidět, že všichni tři jsou plni zážitků. Aby ne, poznali Kanadu trochu jinak, byli ubytovaní v rodinách, kde poznávali všední život, a současně rozvíjeli své jazykové schopnosti. Prostě to byla ta vzácná chvíle v životě, kdy cítíte, že se ve vašem životě něco rozhoduje. Nejdříve vyzpovídáme mladé hráče.
Co pro vás bylo největším zážitkem na turnaji?
Všichni se shodli, že největší zážitek bylo samotné finále turnaje, kdy si zahráli proti Detroit Jr. Red Wings. Ronny Morkes: „Atmosféra byla skoro jako na zápase NHL. Byl to sen. Také jsme se setkali se zcela jiným prostředím a získali nové zkušenosti.“ Ondřej Jonák: „Nevětší adrenalin jsem zažíval posledních 10 vteřin zápasu.“ David Jahn: „Velký zážitek mám z rodiny, kde jsme byli ubytováni. Starali se o nás, jako bychom byli jejich vlastní. Nikdy na to nezapomenu.“
Kdy jste začali věřit, že turnaj můžete vyhrát?
Všichni tři se shodli: „Začali jsme věřit, že můžeme vyhrát, když jsme dali první gól. Protože se ukázalo, že toho jsme schopni. Proti takovému týmu a my jsme vedli. Od té doby jsme věřili.“
Proč si myslíte, že jste vyhráli?
Ondřej Jonák: „Byli jsme jeden tým, kamarádi ne jednotlivci.“ David Jahn: „Dá se říci, že jsme fungovali jako jedna rodina. Každý se stavěl za každého. Ne jednotlivec, ale jeden tým. Ten nemohl nikdo porazit.“ Ronny Morkes: „Nikdo se na střídačce nehádal, všichni jsme do toho dali všechno, jako jedna parta. Trenéři na nás nevyvíjeli žádný tlak, nechali nás hrát přesně to, co umíme. A hlavně nás neustále hecovali, že na to jako tým máme.“
Splnil turnaj vaše očekávání?
Všichni se okamžitě shodli, že celý turnaj předčil jejich očekávání. Byl to prostě zážitek na celý život.
Připravovali jste se nějak speciálně na tento turnaj?
Ronny Morkes: „Více jsem začal trénovat bruslení a střelu. A snažil jsem se více makat při normálních trénincích, a hlavně při zápasech v lize.“ David Jahn: „Měl jsem nějaké tréninky navíc, a hlavně jako obránce jsem se snažil naučit co nejlepší rozehrávku. Snad se to podařilo.“ Ondřej Jonák: „Přidával jsme si tréninky a snad to na zápasech na turnaji bylo vidět.“
Setkali jste se na turnaji s nějakou hokejovou legendou?
Všichni se shodli, že velký zážitek bylo vidět na vlastní oči Carey Price, kanadského profesionálního hokejového brankáře Montreal Canadiens.
Jak jste se dostali k hokeji?
David Jahn: „Hrál jsem původně fotbal, ale kamarád mě přesvědčil, abych šel zkusit hokej. A zjistil jsem, že mě baví víc než fotbal. I když mám rád oba sporty, vlastně všechny kolektivní sporty.“ Ondřej Jonák: „U mě to bylo jasné, hokejová rodina je hokejová rodina.“ Ronny Morkes: „Už když jsem byl maličký, šlo mi bruslení. A tak mě táta přihlásil na hokej. Dnes mě to strašně baví, hlavně když můžu střílet golfáky.“ Bylo zajímavé, ač jsou hráči velmi mladí, uvědomují si, že jejich vášeň pro hokej musí zaplatit rodiče. Všichni jim tímto chtějí poděkovat. Stejně tak trenérům a všem, kteří jim pomáhají.
Myslíte, že vám úspěch z Kanady může pomoci v kariéře?
Je to velmi jednoduchá otázka ale velmi těžká odpověď. Hráči se shodují, že vše se ukáže až v budoucnosti. Ale jistě zůstanou nezapomenutelné zážitky.
A nyní se zeptáme hlavního trenéra Adama Jonáka
Nejdříve bych rád ještě jednou pogratuloval k velkému úspěchu. První otázka zní: jak dlouho jsi skládal tým, který nakonec odletěl do Kanady?
„Poskládat tým je nevděčná a náročná práce. Základ týmu jsme začali skládat před pěti lety, kdy byla vytvořena základní kostra. Nicméně pracuješ dětmi a ty se někdy velmi rychle herně vyvíjejí, ať již dobrým směrem ale i opačným. Takže bylo nutné každým rokem hledat a testovat hráče. Ty jsme vybírali pomocí try-out turnajů, které se konaly každý rok, někdy i dvakrát za rok. Nicméně konečná sestava je omezena počtem míst v týmu, a tak bylo někdy velmi obtížné některým dobrým hráčům říct, že do Kanady neletí. Tím jsme ovšem neřekli, že hráči nejsou dobří. Prostě jsme aktuálně potřebovali jiné typy hráčů, kteří zapadnou do chemie tvořeného týmu. Tým nemůže jet s patnácti výbornými střelci, potřebuje obránce, tvůrce hry, hráče, kteří svoji hru přizpůsobí týmovým potřebám. Nakonec jsme dle výsledku sestavili úžasný tým, který má potenciál vítězit i na dalších turnajích. Dnes již finalizujeme tým o rok mladších hráčů, který odletí do Kanady na stejný turnaj příští rok. Je to nekonečný proces.“
Co tě na turnaji překvapilo?
„Musím přiznat, že nakonec mě překvapila soudržnost celého týmu. Celý tým byl absolutně semknutý, což bylo vidět nejen při zápasech, ale i při společných akcích. Měl jsem neskutečnou radost, že pět let usilovné práce na chemii týmu nesla své ovoce. A také to byl základ úspěchu.“
Finále jste hráli proti americkému týmu Detroit Jr. Red Wings. Mohl bys srovnat tento střet různých hokejových škol? A jsou vůbec různé?
„Podle mého názoru jsou hlavní rozdíly v přístupu ke hře. Američané měli výborně zvládnuté přesilovky, kde každý hráč věděl, co má dělat a kde je jeho místo. Pečlivě dodržovali systém jejich hry. Myslím, že je to charakteristika amarické práce s mládeží. Naproti tomu Evropské týmy se soustředí na palyer developmet, kde hráči nají možnost zapojit vlastní fantazii a být kreativní. Systém se doučí v pozdějším věku. V mladí se spíše zaměřují na vlastní schopnosti. I když jsme finále nad americkým týmem vyhráli, tak se nedá říct, který ze systému je lepší. V obou případech nakonec zaleží na přístupu a schopnostem jednotlivých hráčů. Nakonec bych rád dodal, že hráči z klubu Pilsen Wolves ustáli tvrdou konkurenci v mezinárodním srovnání včetně amerických a kanadských týmů.“
Na závěr bychom velmi rádi poděkovali jak hráčům, tak trenérovi za úžasné povídání. Přejeme mnoho úspěchů v další hokejové kariéře.
